Kapitola 24: Vendor lock-in a změna dodavatele

Závislost na dodavateli je pravidlo, ne výjimka

Datlab Institut v českých veřejných zakázkách našel 910 vztahů úřadů a dodavatelů ve vendor lock-inu, zhruba za 8,5 mld. Kč ročně. To je asi 53 % analyzovaných výdajů státu na IT dodavatele a závislost se týká 13 z 15 ministerstev Datlab Institut, 2021. NKÚ k tomu píše, že závislost „významně zvyšuje náklady“ a vede k poklesu IT kompetencí na straně státu NKÚ, výroční zpráva 2021. Firmy mají stejný problém, jen ho nikdo neměří.

Lock-in připomíná auto, které smí servisovat jen jeden servis. Cenu si určuje on, a když chcete jinam, zjistíte, že klíče a servisní knížku má taky on. Poznáte ho podle toho, že:

• každá změna je dražší než minulá a nikdo neumí říct proč,
• soutěže na rozvoj končí jedinou nabídkou (v IT zakázkách státu na ně od roku 2017 připadá přes 20 % objemu Datlab Institut, 2021),
• dodavatel odmítá předat kód, přístupy nebo dokumentaci,
• neznáte strukturu vlastních dat,
• nikdo neví, kolik by stál přechod jinam.

Ven se jde po schodech, ne skokem

Úplná výměna dodavatele je poslední a nejdražší krok. Datlab i metodika Asociace pro veřejné zakázky doporučují začít tím nejlevnějším, co závislost zmenší AVZ, 2023:

1. dílčí převod práv nebo licence k úpravám,
2. předání kódu a dokumentace,
3. převod know-how,
4. otevření rozhraní,
5. rozdělení na moduly a jejich postupná náhrada,
6. teprve nakonec úplná výměna.

Kdy začít jednat? Podle Datlabu tehdy, když náklady natolik převyšují obdobné služby, že se ve střednědobém horizontu, třeba za 7 let, vyplatí přechod k jinému poskytovateli nebo nový systém Datlab Institut, 2021.

Exit plán sjednáte ve smlouvě (kapitola 11). V praxi ho pak udržujte aktuální: předávací balíček aktualizujte s každým vydáním a jednou ročně ho nechte vyzkoušet nezávislou stranou. Audit při předání ověřuje především to, zda lze z dodaných podkladů systém sestavit, nasadit a upravovat. Kontroluje také, zda předaný kód odpovídá verzi, která běží v provozu.

Úschova kódu je záchranná brzda, ne cesta ven

Escrow je trojstranná smlouva: dodavatel uloží kód u třetí strany a ta ho vydá při úpadku nebo dlouhodobém neplnění. Pomůže, když dodavatel zkrachuje. Když je jen drahý nebo pomalý a chcete jiného, podmínky vydání obvykle nesplníte. Ani vydaný kód nemusí být použitelný, pokud:

• se uložená verze roky neaktualizovala a neodpovídá produkci,
• nikdo neověřil, že jde sestavit,
• chybí licence k úpravám třetí osobou, dokumentace a data.

Počítejte i s tím, že dodavatelé si smluvně vyhrazují, že za části, do kterých zasáhne jiná firma, neručí. Předem proto sjednejte, že záruka zůstává v platnosti pro nedotčené části a změny jsou dohledatelné v Gitu. Hlavní pojistkou zůstává průběžné předávání kódu a práv.

Cloud: Data Act pomáhá jen napůl

Nařízení o datech se uplatňuje od 12. 9. 2025 a dává právo přejít k jinému poskytovateli cloudu v jasných lhůtách (čl. 25): výpovědní lhůta nejvýš 2 měsíce, přechod nejvýš 30 dní, při technické neproveditelnosti až 7 měsíců, a pak nejméně 30 dní na stažení dat. Do 12. 1. 2027 mohou poplatky za přechod pokrývat nejvýše přímé náklady. Poté mají odpadnout, včetně poplatků za odchozí data Data Act, čl. 29.

Platí však dvě důležitá omezení. U služeb z větší části vytvořených na míru jednomu zákazníkovi neplatí zákaz poplatků ani povinnost funkční rovnocennosti, lhůty ano (čl. 31). U systému na míru vás tak Data Act chrání jen částečně. Nejvíce pomáhá u standardních cloudových služeb, na kterých systém běží. A proprietární služby konkrétního cloudu se při odchodu stejně musí přepsat. Stavte proto z přenositelných dílů (kapitola 15) a velké přechody plánujte po 12. 1. 2027.